Nejsme odborníci na cestování po Tádžikistánu. Následující text shrnuje pouze naše skromné poznatky z dopravy z Dušanbe do hor a zpět.
Dostane se vám nejrůznějších cenových nabídek, s jejich přijetím nemusíte spěchat, vždycky se najde někdo, kdo vás odveze.
My jsme měli velké štěstí a našli jsme řidiče, který nás dovezl přímo do Vrangu, nemuseli jsme tak absolvovat nocleh v Chorogu a hledání dalšího auta. Cena, kterou jsme každý zaplatili za cestu z Dušanbe do Chorogu byla 250 Somoni, po dalších dvaceti jsme přidali za bagáž. Cesta proběhla prakticky nonstop a trvala 36 hodin. Jeli jsme starým VAZem se spoustou dalších lidí. Tomu se ale asi nevyhnete ani v modernějším autě za vyšší ceny, jen budete v cíli rychleji.
Pokud byste chtěli jet se stejným řidičem jako my (na nás působil velmi důvěryhodně), shánějte Beka Lazarova. Jeho Mitsubishi (které měl v době naší cesty v opravě) má poznávací značku 5053. Můžete mu taky zavolat na mobil 935 197 348.
Nic takového tu neexistuje. Z Vrangu jezdí přímo do Dušanbe VAZ obvykle každé pondělí, v jiné dny se auto shání hůř. Můžete ale jet do Iškošimu nebo do Chorogu, odkud se už do Dušanbe dostanete podstatně snáz.
Když vám někdo v Dušanbe řekne, že se pojede zítra kolem poledne, dá se očekávat, že se pojede někdy kolem páté. Tvrzení, že něco bude za deset minut nemá nic společného s časovým údajem, který ve větě zazněl. Znamená to prostě, že se to uskuteční možná za chvilku, možná za dvě nebo tři hodiny. Tádžici ostatně většinou nenosí hodinky. Podobný poznatek platí o tvrzení, že je to ještě 50km.
Chce to zkrátka obrnit se velkou mírou stoicismu, nemáte ostatně na vybranou.
Platili jsme 20 Somoni za jeden batoh.