Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Doprava

Nejsme odborníci na cestování po Tádžikistánu. Následující text shrnuje pouze naše skromné poznatky z dopravy z Dušanbe do hor a zpět.

Cesta do Vrangu

Z autobusového nádraží v Dušanbe (najdete ho na téhle mapě, eventuálně v GPX nebo WPT souboru pod názvem AUTOB-NADR) odjíždějí do Chorogu nejrůznější dopravní prostředky. Brzy ráno je tu největší provoz. Když přijdete později, najdete tu nejspíš už jen majitele džípů, kteří čekají na západní cizince.

Dostane se vám nejrůznějších cenových nabídek, s jejich přijetím nemusíte spěchat, vždycky se najde někdo, kdo vás odveze.

My jsme měli velké štěstí a našli jsme řidiče, který nás dovezl přímo do Vrangu, nemuseli jsme tak absolvovat nocleh v Chorogu a hledání dalšího auta. Cena, kterou jsme každý zaplatili za cestu z Dušanbe do Chorogu byla 250 Somoni, po dalších dvaceti jsme přidali za bagáž. Cesta proběhla prakticky nonstop a trvala 36 hodin. Jeli jsme starým VAZem se spoustou dalších lidí. Tomu se ale asi nevyhnete ani v modernějším autě za vyšší ceny, jen budete v cíli rychleji.

Pokud byste chtěli jet se stejným řidičem jako my (na nás působil velmi důvěryhodně), shánějte Beka Lazarova. Jeho Mitsubishi (které měl v době naší cesty v opravě) má poznávací značku 5053. Můžete mu taky zavolat na mobil 935 197 348.

Cesta z Vrangu

Na zpáteční cestu jsme si domluvili moskviče. Cena byla lepší než opačným směrem - 200 Somoni za jednoho, k tomu po deseti za bagáž. Díky závalu na silnici jsme ale dojeli tímhle autem jen zhruba do poloviny trasy (a to bylo asi dobře, auto bylo v mizerném stavu a kdoví, zda by vydrželo nástrahy zbytku trasy, který byl podstatně náročnější než část, kterou jsme už ujeli). Zával se dal přejít jen pěšky. To jsme udělali a na druhé straně jsme si dojednali pokračování cesty mikrobusem. Za moskvič jsme zaplatili přesně polovinu dohodnuté částky, tj. 105 Somoni za každého. Za mikrobus jsme dali po 150 Somoni, za bagáž jsme neplatili nic. Celá zpáteční cesta nás tak každého vyšla na 255 somoni.

Jízdní řád

Nic takového tu neexistuje. Z Vrangu jezdí přímo do Dušanbe VAZ obvykle každé pondělí, v jiné dny se auto shání hůř. Můžete ale jet do Iškošimu nebo do Chorogu, odkud se už do Dušanbe dostanete podstatně snáz.

Když vám někdo v Dušanbe řekne, že se pojede zítra kolem poledne, dá se očekávat, že se pojede někdy kolem páté. Tvrzení, že něco bude za deset minut nemá nic společného s časovým údajem, který ve větě zazněl. Znamená to prostě, že se to uskuteční možná za chvilku, možná za dvě nebo tři hodiny. Tádžici ostatně většinou nenosí hodinky. Podobný poznatek platí o tvrzení, že je to ještě 50km.

Chce to zkrátka obrnit se velkou mírou stoicismu, nemáte ostatně na vybranou.

Oslíci

Jeden oslík je zvyklý nosit dva pytle po pětadvaceti kilech. Zvládne i dva pětřicetikilové batohy, ale s tím už má problém a když je to slabší zvíře a navíc málo navyklé pohybu v horách, může to taky skončit (jako v našem případě) pádem oslíka z traverzu do strže. Přesto se domníváme, že vzít si oslíka a naložit na něj alespoň část bagáže se vyplatí. Z Vrangu k Druhé salaši, kde končí cesta, je to 1100 metrů převýšení a nejvyšší bod cesty je o dalších 200 metrů výš! To je velmi náročný začátek výstupu.

Platili jsme 20 Somoni za jeden batoh.