Jak tenhle den viděli: | |
Ruda | Jára |
Ráno se cítím úplně fit. Snídáme s Honzou sušenky a zapíjíme je plnotučným mlékem. Jára dojídá naše včerejší kuře.
Před polednem dává Jára batoh zase do jídelny a jde na nějaké rande, které si včera večer domluvil. Honza zatím na trhu kupuje za poslední peníze bonbóny. Ve tři jdeme s Honzou k letišti, po chvíli doráží i Jára, slečna mu na rande nepřišla. Čekáme před letištěm a zbytky peněz utrácíme za jídlo a zmrzlinu. Na večeři jdeme do blízké restaurace, kam později doráží i vymydlený a vypraný Ruda.
Na letišti pak dokončujeme balení a kontrolujeme váhu, tentokrát by nám to mohlo vyjít do limitu. Ruda stále přičinlivě hlásí, jak mu to hezky vychází a jak on má všecko v pořádku. Dává si záležet, aby bylo jasné, že pokud budou nějaké problémy, on je mít nebude. Neopomene se zmínit o tom, co se dozvěděl v hostelu - totiž jaké jsou pokuty za vývoz kamenů (každý jsme si něco na památku v horách sebrali) a že on sám žádné kameny rozhodně neveze. To jeho systematické distancování už mi začíná trochu lézt krkem, snad je to ale i tím, že jsem tu ze všeho už pěkně unavený a toužím se konečně dostat do nějaké normální země. Navíc čekáme na náš let dlouho přes půlnoc a jsem i dost nevyspalý...
Kolem půlnoci se začíná projevovat dnešní nestřídmost v jídle a začíná mě bolet břicho. WC tu ale mají slušné a během hodinky je všecko zase OK.