Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Tomášův deník - den 34

Úterý 12.8. - den 34

Odbavení proběhlo v pohodě. U bezpečnostní kontroly se paradoxně nejdelšího výslehu dočkal Ruda, který s sebou nevezl ani jeden červený kamínek.

U odbavení se Járovi podařilo navršit naše batohy tak šikovně, že váha ukazovala tím míň, čím víc zavazadel jsme na hromadu pokládali. Zdálo se mi, že zřízenci usilovně hledají způsob, jak nás donutit zaplatit za nadváhu. Nepodařilo se jim to.

Než se usadíme v letadle, sklátí Járu katastrofální střevní chřipka. Má vysokou horečku, je úplně bledý, vypadá, že se každou chvíli složí. V letadle pak dostane barvu čerstvého brčálu, je mu tak zle, že má problém si zapnout bezpečnostní pás.

Startujeme s půlhodinovým zpožděním, v tom okamžiku spím...

Jídlo je nechutné, budí ve mně silné asociace na polévku, po které mi bylo na zpáteční cestě tak zle. Ukazuje se, že v tom nejsem sám a všichni svorně ho netknuté vracíme.

V devět jsme v Petrohradě. Tádžikistán se mi líbil, ale přichystal nám tolik překvapení, že toho už mám po krk a jsem šťastný, že jsme v Evropě.

U pasové kontroly funguje jen jedno okénko a Tádžiky, kteří se tam nahrnuli před námi, kontrolují opravdu důkladně, takže to vypadá na dost dlouhé čekání. Asi po hodině se objevuje jakási uniformovaná dáma, vyhledá nás a rázem jde všechno jako na drátkách. Jdeme si rovnou (bez pasové kontroly) pro batohy, pak se vracíme zpět na letištní plochu, kde nás nakládají do mikrobusu a vezou na terminál II. Tady nás usazují do tranzitní haly, kde bychom měli čekat na odlet. Máme ale v pasech ruská víza, takže se necháme propustit přes pasovou kontrolu do haly. Já tu zůstávám a kolegové, kteří v Petrohradu ještě nikdy nebyli, si jdou alespoň zběžně prohlédnout tohle krásné město.

V letadle ČSA asi vypadáme tak zuboženě (nebo hrdinsky?), že bez problému dostáváme druhou porci uzeného se zelím. A to jsme už doma.

KONEC