Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Tomášův deník - den 18

Neděle 27.7. - den 18 a 13. den v horách

Se vstáváním moc nespěcháme, není důvod se do velké výšky hrnout zbytečně rychle. Bereme trochu jídla a největší stan a jdeme nahoru hledat místo pro C2. Pomalu stoupáme dolní částí západní stěny Piku K. Marxe a hledáme nějakou plošinku. Příhodné místo nalézáme ve výšce 5710 m na levé straně svahu (při pohledu zdola), nedaleko skalního žebra, které stěnu ohraničuje. Je tam několik rovnoběžných trhlin a právě mezi nimi se dá najít o něco rovnější plocha. Asi hodinu kutáme do tvrdého ledu cepíny a házíme lopatou tu trošku sněhu, co na ledě leží, až získáme plošinku jen o málo menší, než je náš stan.

Jdeme spát už v osm hodin, budíček máme naplánovaný na půlnoc.

Járovi dnes povolily nervy. Ráno, po nějaké drobné neshodě nazval Rudu ošklivým slovem a byl celkově dost sprostý. Museli jsme ho s Honzou uklidňovat. Chápu, že Ruda je velký solitér, jen velmi málo přizpůsobivý. Už jsem o tom ale jednou s Járou mluvil. Navrhl jsem mu tedy, ať buď věci, které mu vadí ignoruje, nebo ať se pokusí domluvit si s Rudou nějaký status quo. Zdá se, že nedošlo ani k jednomu, protože dneska Jára Rudovi vyčetl kdeco už dávno zapomenutého. Jsem tu sice jako vedoucí, ale tohle měl fakt řešit Jára sám a především včas. Koneckonců jeho profesní zaměření, na rozdíl od toho mého, dává předpoklady, že si s takovou situací poradí. A když ne, já ho pak můžu už jen uklidňovat.

Další scénu, tentokrát bez Rudovy přítomnosti, nám Jára sehrál na ledovci. Tady to končilo dokonce slzami. Ruda je člověk, který se asi umí dobře postarat o svůj prospěch, ale na téhle výpravě poctivě (stejně jako všichni ostatní) pracuje pro celkový úspěch a já mu nemám co vytknout.