Jak tenhle den viděli: | |
Ruda | Jára |
Volný den. Jsem v útlumu. Prakticky celý den prosedím před stanem opřený o kámen a buď si čtu, nebo dopisuji deník.
Po obědě zahlédneme v dálce na suti skupinku pěti lidí. Od chvíle, co jsme vylezli nahoru kolem vodopádu, je to poprvé, co vidíme další lidi. Skupina stoupá nahoru suťoviskem a pak se tam divně motá. Kolem čtvrté se vracejí a jdou si s námi popovídat. Mluvíme anglicky, oni jsou prý Švýcaři. Mluvím s nimi prakticky jen já, ostatní mlčí. Za Švýcary zase komunikuje prakticky jen jediná členka skupiny, ostatní toho taky moc nenapovídají.
Když se ptám, zda mají taky v plánu Marxe, odpovídají vyhýbavě a ani jejich vybavení na tak vysoký kopec zrovna nevypadá. Někteří připomínají oblečením (džíny, tepláky) spíš Rusy. Co je nám ale koneckonců do toho. To pobíhání po suťovisku prý znamenalo, že tam hledali vhodné tábořiště, kde by byla i voda.