Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Járův deník - den 27

5. 8.

Je 10:53. Již máme skoro sbaleno a definitivně opouštíme hory a vydáme se do „civilizace“ - vesničky jménem Wrang. Tam jsme před měsícem také pobývali. Již nás tam očekávají. Zvláště tedy prý mě. Prý o mě pořád básní. Nevím… nevím co to tady s těma holkama je. Předtím mě tam jedna balila i na tržišti. je pravdou, že ta uměla alespoň anglicky a tak mě pyšně ukazovala i svým kamarádkám. Člověk si pak přijde jako kosmonaut z jiné planety, navíc ty pohledy zvědavců, co že to je za cizince. Holt je to tu ještě nedotčené turismem a cizinci, tak jsme pro ně takový marťánci.

Je 19:55. Dnes jsme sešli z tábora opuštěné salaše dolů do Wrangu. Cestou jsem potkal policisty, kteří hledají v horách nějakého vraha, co ve Wrangu někoho podřízl. Jenomže ten jeden si chtěl zřejmě zvyšovat ego, tak mě začal buzerovat, že nemám registrační papír z Wrangu. Nakonec z toho bylo půlhodinové martyrium, včetně vybalení části batohu, zda-li nemám zbraň či nějaké nerosty z hor, třeba jako rubíny, nebo kameny, které jsem měl sbalené v kapesníku. Nakonec jsem je přesvědčil, že jsem horolezec vytáhnutím cepínu a maček. Však stále trvali na svém, že mám jít s nimi ke zbytku naší výpravy, který byl však daleko za mnou a musel bych znovu nahoru s tím těžkým batohem. To jsem však rezolutně odmítl. Sedl jsem si na batoh, vytáhl pití a sušenku a že nejdu… Po dalších dvaceti minutách debat mne dali registraci z Chorogu, kterou mi sebrali a pas a šli dál nahoru. Klukům už pak prý problémy nedělali. Jenom zda-li neviděli onoho vraha. Když jsem pak došel dolů, tak jsem měl krvavé nohy od puchýřů. „Máňa“ mě tu opečovávala než kluci přišli, dokonce mě dala i tygří pantoflíčky. Venku se začalo smrákat k dešti, tak jsem si chtěl dát boty dovnitř, avšak byly pryč. Bylo jasné, že je vzal někdo z domu. Následovalo hledání všude okolo. No prostě je pak přinesli a bylo… asi po dvou hodinách. Více raději bez komentáře. Každopádně jsme k nim ztratili důvěru. Dále večer mě stále uháněla Máňa. Chtěla abych tady s ní zůstal, nebo si ji vzal domů. Když jsem ji odmítl, tak mě bouchla po rameni, ale tak přátelsky, a následně již dala i pokoj. No uvidíme co bude dál. Jsem tu každopádně středem zájmu. Nevím, proč se jim tolik líbím, ale myslím, že zítra již bude klid. Zítra bychom se chtěli jít podívat na termální prameny. Uvidím co moje nohy.