Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Járův deník - den 9

18. 7.

Dneska jsme vyráželi později, okolo 8:30. Udělali jsme druhou vynášku do našeho již třetího tábora (4 400 m – BC). Cesta nám trvala stejně jako včera, tj. šest hodin. Byli jsme již sice aklimatizováni, ale měli jsme zase o to těžší batohy. Jsem rád, že tu suťoviskovou stěnu máme za sebou. Při průchodu mě jeden z mnoha kamenů spadl na ruku a odnesl to palec. Zlomený ale není a modrou naraženinu přežiji. Jsem jak Šmoula s tím palcem, ale bude to ok. Tomáš si tam zase při průchodu poškrábal ruce a rozřízl stehno, bude to prý ale také v pohodě. No prostě ta chaotická suť byla fuj! Ještě nás bude ale čekat nazpátek. Dnes jsme ve 4 400 m, a námi původně zamýšlený BC je asi 2 km nahoru. Však ustanovujeme toto místo za nás současný BC a měníme tak plán. Tady nahoře chodíme 1 km přibližně 1,5 hodiny, což je šílené, prostě to s těma batohama a nadmořskou výškou rychleji nejde. Toto píši ve chvíli kdy nahoře nad námi zuří jakási bouře. Vidíme i jak se přibližuje, upevnili jsme nadvakrát stany a věci hodili dovnitř. Ve stanu pro dva se s námi mačkají další čtyři batohy. Jsme tu jak sardinky, ale snad to půjde… Co se týče břicha, tak se lepší, zato ta hlava - Semtex uvnitř a jenom v duchu počítám, že už to musí bouchnout. Včerejší a dnešní vynášky mě uťapali, ale i tak se cítím v kondici… Vrcholem, tzv. bonusem dnešního dne byly takové kyselé bonbony. Doma by si jich člověk ani nevšiml a zblajznul je. Tady je to jako poklad, drahokam, vánoční dárek, však ještě zbyly. Čím déle jsme tady sami bez lidí a bez jakéhokoliv komfortu, zabezpečení a jistoty, které nabízejí jiné hory, tak vidím jak je a hlavně ještě bude všechno těžké. Doma bych si teď hodil do trouby pizzu, tady hlad zapiji ledovou vodou, dneska je venku peklo, tak ani nevaříme, takže si dám večer Tatranku. "Blahobyt a komfort v němž žijeme, poznáme jenom ve chvílích strádání, bolesti a odloučení. Však ještě více si ho potom vážíme." Jára :-). Doufám a stále pevně věřím, že mě hora přijme a dovolí mi na ni vystoupit.