Jak tenhle den viděli: | |
Tomáš | Ruda |
Je odpočinkový den, máme za sebou 1 km převýšení, tak je to znát. Můj průjem a slabost se nelepší. Stále je čas, ale v tomto stavu těla na vrchol nikdy nedojdu. Chvilkami mě proto popadají černé představy, ale stále se uklidňuji tím, že máme ještě čas. A navíc vím, že jsem bojovník. Alespoň včera jsem v horečkách a bolestech bojoval dost. A také se neumím jen tak vzdát. Nevzdám to! "Dum spiro spero!" Celý den odpočíváme, tedy pijeme, jíme a zase pijeme. Abych udržel pitný režim, tak tu chodím ke stádu koz a nejdu od nich dokud nevypiji celý litr. Funguje to. Moc mě to tam nebaví, tak piji. Mám stan sám pro sebe a nemám co dělat, člověk stále jenom čeká a čeká. Jsme týden pryč a mě se trošku stýská – to asi to nicnedělání... Je osm hodin večer, byl jsem dnes podvanácté na záchodě – průjem a bolest se nelepší. Začíná docházet toaletní papír a proto se začínám umývat ledovcovou vodou. Má kolem třech stupňů a vždy po umytí jsem jak holka – strašná klendra. Vždy když tam tak sedím na té vodě, tak se na mě chodí dívat Ferda (žlutý ptáček, který mi tam chodí zazpívat). Nevím zda-li to pomáhá, ale Ferda je opravdu nádherný – jako sluníčko. Zase nic nedělám, jenom jím, piji, chodím na záchod, Ferda a potom zase pití. Hůůů... :-)