Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Járův deník - den 28

6. 8.

Dnes jsme vyrazili okolo desáté. Bylo to dlouhé, bylo teplo. V půlce nás zastavila asi na půl hodiny vojenská hlídka, která si opsala čísla víz, pasu, jména a města v nichž žijeme. Nemáme ony papíry, co po mě chtěli včera, ale to jsme nějak ukecali, tak nás pustili dál. Po přibližně dalších třech a půl hodinách chůze jsme dorazili k vytouženým termálním pramenům. Nu bylo to spíše něco jako velký ruský bunkr, ale uvnitř byly ony prameny, kde jsme se já, Tom a Honza plácali asi hodinu. Bylo to neuvěřitelné. Po měsíci jsme se zase koupali. Já mám ony puchýře, takže ta cesta tam i zpět byla neuvěřitelná, celkem to bylo kolem třiceti km a byl to s puchýři horor, ale nějak jsem to nakonec zvládl. Cestou zpátky jsme potkali dva Francouze a Švýcara na kolech, co tu projíždí cestou pamírského treku.

Je devět večer a všichni toho máme plné kecky, nejenom ta vzdálenost, ale také ta vedra (ve stínu kolem 35 až 40 °C) a to vše ve 2 800 m. Takže až na Rudu, který se ostatně jako vždy něčeho zdržel, tak jsme všichni my tři „čistí“ a se super zážitkem. Navíc Tom udělal kupu bezvadných fotek malých dětí a obecně lidí po té dlouhé cestě co jsme šli. Dalo by se snad říci, že jsme dneska viděli ještě více pravýma očima skutečný Tádžikistán, malé vesničky a lidi v nich žijící. Někteří byli vskutku neuvěřitelní a nádherní – také jsem tam potkal malé děvčátko – byla přenádherná, tak jsem ji nazval princezničkou, měla žluté šaty a byla zkrátka kouzelná. Děti tu hrozně moc pracují, je to tu zcela běžné. Je to zcela odlišný svět od našeho… jiný, krásný, hrozný, báječný a moc zajímavý. Zítra se chci jít zde podívat na místní tržiště, nu uvidíme. Dobrou :-).