Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 26

4.8. 2008

Dobrovolně se hlásím do výpravy dolů do civilizace. Bylo by dobré kontaktovat Bekovu rodinu a objednat dopravu zpět do Dušanbe. Je-li je Bek zrovna někde na cestě nebo v Dušanbe, bude mu nějaký ten den trvat než nás vyzvedne.

Jdu dolů s Honzou. Jára a Tomáš zůstávají v táboře. Jdeme na lehko jen s jedním malým batohem a přebytečnými potravinami. Po překročení okraje našeho údolí jsme necelých 1000 výškových metrů nad Vrangem. Téměř bez zátěže klesáme velmi rychle. Na okraji Vrangu vidím první strom. Připomíná naší osiku a šumí ve větru. Po té době strávené mezi ledem a kameny mi to přijde zvláštní. Procházíme brankou v kamenné zídce a jsme v zahradách napájených zavlažovacími kanály. Tráva, obilí, keře, ptáci a malý vodopád. Takhle nějak vypadá ráj na těch naivních obrázcích všech náboženských sekt.

Ve Vrangu jdeme nejprve na trh. Chceme koupit chléb a nějaké ovoce. Potravin máme nahoře sice více než dost, ale ty pytlíkové věci nám již lezou krkem. Koupit chléb je tu docela problém, všichni si ho pečou doma z „vlastního zrna“. Vidíme u silnice sedět holčičku s několika plackami chleba evidentně na prodej. Než k ní však dojdeme zastavuje blízko policejní džíp, několik policistů z něho vystupuje a kontrolují auto stojící poblíž. Ptám se Honzy zda má u sebe pas. Říká, že ho nechal nahoře. Nechceme zbytečně provokovat policisty a nenápadně pokračujeme dál na trh. Policisté jsou zaujati kontrolovaným autem a nevěnují nám naštěstí žádnou pozornost. Na trhu nakonec nic nepořídíme. Chléb a ovoce se tu prostě neprodává. Cestou zpět již holčička s chlebem u silnice není.

V Bekově domě jsme vlídně přijati. Dostáváme slaný rýžový nákyp. Dozvídáme se, že Bek odjel dnes ráno směrem na Chorog a možná až do Dušanbe. Záleží jak se mu podaří sehnat pasažéry. Má u sebe mobil a zítra mu prý zavolají z pošty, která je asi 3km daleko. Ptám se na signál pro mobilní telefony. Zde ve Vrangu není. Nejblíže je v Ishkashimu, což je necelých 100km. Dostáváme dva pecny chleba a jablka pro kluky nahoře. Máme pozdravovat především Járu. Bekově ženě připomíná syna padlého ve válce a dcera se zase chce vdávat. Jejich rodině údajně patří opuštěný kašár kde spíme, spoustu polností zde dole atd., prostě nevěsta s velkým věnem.

Výstup zvládáme za 2h 18min velmi ostrým tempem. V horní části si užíváme silný teplý vítr, který po zatočení do údolí Nišgar náhle ustává.