Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 18

27.7. 2008

Ráno nepospícháme. Do plánovaného místa C2 to není daleko. Chceme vyrazit okolo 10h. Vaříme společně s Járou. Polévka se mi již zdá dlouho hotová, ale Járovi se stále nezdají dost měkké nudličky. Blbost, ale vypuká kvůli tomu spor. Určitě na tom mám svoji vinu. Končí to mým prohlášením, že můžeme vařit každý zvlášť. Járy se to hodně dotýká.

Připravuji si puding a ovesnou kaši, vše stačí jen zalít horkou vodou, balím a čekám až Jára dovaří. Blíží se však 10h a vaří stále Jára. Tomáš s Honzou mají sbaleno a jsou připraveni vyrazit. Hlásím, že 10h nestíhám kvůli vaření. Jára až dosud od nudliček nekomunikoval, ale nyní vybuchuje. Přiznávám, že jsem podcenil jak je pro něho společné vaření důležité, ale některé jeho výrazy si snad nezasloužím. Jsme prostě již dlouho izolováni a jde o klasický projev ponorky.

Vyrážím o asi 15 minut později než kluci, ale po asi půl hodině doháním Honzu. Nespěcháme. Fotíme se u skupiny balvanů na ledových stopkách. Obouváme mačky a pokračujeme po ledu. Na úpatí západní stěny Marxe doháníme Járu s Tomášem. Výstup mi dává docela zabrat. Stoupám serpentinami do prudšího svahu. Z Oválné to všechno vypadalo nějak blíž a méně strmě. Dosahujeme výšky skoro 5700m.n.m., ale vhodné místo pro stan není. Traverzujeme na severní okraj západní stěny, kde se nám zdá mírnější sklon. Na okraji jedné z mnoha trhlin budujeme plošinu pro stan. Není to sranda. Párkrát zaseknu cepín do ledu a mám dost. Chvíli vydýchat a znovu. Nakonec se daří vybudovat plošinu jen o málo menší než je půdorys stanu.

Výhledy z C2 nemají chybu. Do paměti se mi zarývá Tomášův termín orlí hnízdo. Vidíme Afgánský hřeben i další hřebeny za ním v Pákistánu. Na severní straně se zase až po obzor táhnou hnědé nižší kopce. Oválná naproti se mi najednou zdá nějaká malá. Za soumraku proletí údolím pod námi velký dravec. Co nám trvá dva dny, on přeletí za pár desítek vteřin.

Okolo 9h se soukáme všichni do jednoho stanu. Zalézám jako poslední, na ledovou plošinu se mi vejde pouze horní část těla a nohy držím rozporem o roh stanu. Ty necelé čtyři hodiny do 1h v noci to snad půjde nějak vydržet.