Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Tomášův deník - den 28

Středa 6.8. - den 28

Pomalu se budíme a dlouho snídáme. Pak vyrážíme po silnici směr kišlak Širgin, kde je k vidění minerální pramen a baňa.

První komplikace přichází asi po pěti kilometrech a má podobu vojenské hlídky. Její velitel se nesmírně dlouho probírá našimi pasy, zatímco jeho podřízený stojí na balvanu nad cestou a má nás celou dobu na mušce. Po pětačtyřiceti minutách a několika konzultacích vysílačkou je vše vyřízeno a můžeme pokračovat. Dál už nás nic mimořádného nepotká a já si tak mohu v klidu fotografovat krajinu a hlavně zdejší překrásné děti.

Prameny jsou svedené do dvou budov lázní. V jedné se platí, ta je ale dnes zavřená, druhé lázně jsou volně přístupné. Je tu malý bazének, uprostřed kamenný stůl, voda je teplá. Vrháme se do bazénu a vychutnáváme si příjemnou koupel. Naše přítomnost úplně připravuje o řeč pět kluků, kteří tu předtím řádili.

Je to fantastický relax, naložit se do teplé a údajně i léčivé vody. Vydržíme tam asi pětačtyřicet minut. Rudovi se to nezdá a zůstává raději venku, pohlídá nám tedy aspoň věci. Pod malým minerálním vodopádem si pak ještě myji vlasy. Už dávno jsem se necítil tak příjmemně.

Ve tři, právě když je největší vedro, nastupujeme zpáteční cestu. Docházíme asi v šest a padáme žízní. Vojenská hlídka se tentokrát vůbec neukázala, asi někde ve stínu chrní, co taky v takovém vedru jiného dělat.

Ještě než usneme, dorazí Bekův bratr s tím, že se zítra půjdeme domluvit s majitelem nějakého moskviče, který by nás mohl dovézt do Dušanbe. Prozradil nám i obvyklé ceny na trase - do Dušanbe se odsud jezdí za 220 Somoni. Do Iškošimu to stojí dvacku a do Chorogu prý čtyřicet. Obvykle odsud maršrutka do Dušanbe jezdí v pondělí, proto je teď trochu horší najít nějaké auto. Cesta do Dušanbe prý trvá jeden a půl dne.