Jak tenhle den viděli: | |
Jára | Tomáš |
Na valníku se po východu slunce nedá moc dlouho vydržet a přesouváme se na zahrádku místní hospody. Střídavě chodíme do města. Prohlížím si místní trh, dávám si zmrzlinu a nacházím internetovou kavárnu. Potkávám skupinku čtyř Čechů. Radí mi hostel za 10 USD nedaleko německé ambasády a docela podrobně popisují cestu. Slečna vychvaluje evropskou koupelnu. Oni již dnes večer odlétají.
Vracím se na autobusák a seznamuji kluky s možností hostelu. Nikoho jsem však nezlákal. Na autobusáku se již celkem nudím a přesun na druhý konec města s hledání hostelu mě docela láká. Rozhoduji se uskutečnit tuto akci i sám. Jdu do centra a odjíždím autobusem č.3. Hostel nacházím celkem snadno. Ubytovávám se ve stanu na zahradě a jdu okouknout tu tolik vychvalovanou koupelnu. Evropský sprcháč s teplou vodou. Sprcha je pro mě nečekaně silný zážitek. Teče ze mne úplně černá voda a zůstávájí černé skvrny na obkladech. Zjišťuji, že zdaleka nejsem tak opálený jak jsem si myslel. Po koupeli se ptám na možnost praní. Je mi půjčen lavor a peru oblečení do letadla ve vaničce na zahradě.
Po koupeli si jdu koupit na bazar meloun. Je výborný. Jím ho na zahradě a povídám si s nějakými Francouzy Zajímají se o náš výstup. Ptají se na obtížnost, počet táborů, teplotu a vybavení.
Po setmění téměř okamžitě usínám.