Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 29

7.8. 2008

Tomáš a Honza jdou dnes dopoledne s neretardovaným bratrem domluvit odvoz s majitelem moskviče. Jára šel na trh pro suvenýry a protože se okolo opět potuluje retardovaný bratr, zůstávám dobrovolně u batohů. Honza s Tomášem se vrací se zprávou, že odjíždíme již dnes okolo 13h a jedeme jen my čtyři plus řidič.

V jednu skutečně přijíždí moskvič. Nemá zahrádku na střeše a do kufru se naše batohy daří umístit jen s otevřeným víkem. Přivazujeme je vším co máme po ruce. Loučíme se s Bekovou rodinou a vyjíždíme. Po necelém kilometru se řidič ještě zastavuje u svého domu. Kluci jdou dovnitř na čaj, já pozvání odmítám a obdivuji vrak motocyklu Ural se sajdkárou pře domem Jde o kopii motorek wermachtu z druhé světové. Dva protiběžné písty trčící do strany a celkově velmi mohutná konstrukce všeho. Fotím děti hrající si na vraku. Po necelé hodině vyjíždíme. Jede s námi ještě asi osmiletá holčička, která sedí trochu na řadící páce a trochu na předním sedadle. To, že moskvič startuje roztlačením nebo rozjetím z kopce nás již ani nepřekvapuje.

První technický problém přichází po necelých 30km. V prudším kopci se nepovede zařadit jedničku. Daří se nám otočit, sjet zpět dolů a následuje druhý pokus. Motor však zhasíná téměř ještě pod kopcem. Opět otáčíme, rozjíždíme a opět zhasíná motor. Končí to otevřenou kapotou a řidič se chvíli šťourá v motoru a chvíli leží pod autem.

Po opravě tento kopec překonáváme. Zavedli jsem rotovací zasedací pořádek. Na každé zastávce si všichni přesedneme o jedno místo. Blížíme se k Ishkashimu a řidič mne žádá abych zkontroloval balón na pravém předním kole. Hlásím, že jsme píchli. Stavíme a nasazujeme dost sjetou rezervu. Je to tu mírně do kopce a roztlačuje nás skupinka místních dětí. Při roztlačování se drží našich batohů přečnívajících z otevřeného kufru. Ukradnou však naštěstí jen krytku z mé hůlky.

V Ishkashimu necháváme opravit píchlou pneumatiku a řidič ji mění zpět za rezervu. Ještě na dohled od Ishkashimu je však to samé kolo znovu prázdné. Řidič nasazuje rezervu a pokračujeme. Již za tmy projíždíme Chorogem. Za Chorogem stavíme u benzínky, je však zřejmě zavřeno. Cestou potkáváme ještě cisternu – pojízdnou benzínku. Řidič shání obsluhu, ale bez výsledku. Pokračujeme dál. Okolo půlnoci nám dochází benzín a stojíme. Řidič má na dně kufru prý kanystr. Ukazuje se, že je úplně prázdný. My jsme zbytek benzínu z vařičů nechali v Bekově domě, takže jsme úplně na suchu.

Jdeme spát asi 30m do svahu nad autem. Řidič prý zkusí koupit benzín do kanystru v blízké vesnici nebo někoho zastaví.