Jak tenhle den viděli: | |
Jára | Tomáš |
Ráno se cítím již dobře. Vařím Járovi a sobě rýži s rajskou polévkou. Z protějšího břehu k nám přichází dva kluci z kašáru, kteří ráno vyhnali na pastvu stádo koz. Sedí pár metrů od nás a sledují jak balíme. Honza jim dává sušené maso. Začínáme stoupat. Slunce nás zastihne už u vodopádu. Následuje úsek kde se přelézají velké balvany. Zpočátku je to takové příjemné bouldrování s 30kg batohem. Za nějakou dobu to však již začne otravovat a spíš člověk kouká co s ním ujede a co na něj může spadnout. Dále to podle vody již nejde a stoupáme takovým ošklivým žlabem. Je v něm spoustu volných kamenů a nestabilní suti.
Terén se narovnává a stoupáme nyní mírněji docela stabilním suťoviskem. Přece jen ještě mám průjem a musím občas odběhnout takže jsem poslední. Vycházím na další hranu, vidím ledovec a místo kde včera kluci postavili stan. Stan stojí na suťovém ostrově mezi prázdným a plným korytem řeky. Jára navrhuje postavit tábor na ostrově. Já namítám. Že to může snadno být past. Nakonec stan balíme a tábor stavíme na prvním příhodném místě za okrajem vyschlého koryta řeky.
Večer se kazí počasí. Ze shora přichází vítr, mlha a spadne pár kapek. Stavíme opět všechny tři stany a průjem dostává Honza.