Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 8

17.7. 2008

Vstáváme ještě za tmy. Budí mne Tomáš. Cítím se nějak divně a začínám balit. Po chvíli se mi chce na záchod a málem nedoběhnu. Dnes mám průjem já. Je mi mizerně. Při balení snad 3x odbíhám. Konečně mohu vyrazit. Tomáš na mě čeká a kluci jsou již na cestě. Asi po 0,5 km se mi podlamují kolena a mám pocit, že sebou praštím. Blížíme se k soutoku a Tomáš jde napřed ke klukům aby mohl ovlivnit místo brodu. Tak dlouho si nechci připustit, že bych sebou mohl seknou až se fakt skácím k zemi. Motá se mi hlava. Jdu si opět odskočit. Vrací se Tomáš a bere mi batoh. Neprotestuji a děkuji. Jsem na tom fakt blbě a dnes asi tak maximálně přebrodím řeku. Řeku brodíme v pohodě až na to, že se ztrácí Jára. Honza po chvíli hlásí, že ho vidí vysoko proti proudu na druhé straně. Kluci staví stan a já vybaluji spacák a karimámu. Téměř okamžitě usínám. Dorazil Jára a kluci vyráží nahoru. Dávám jim svůj stan protože je nejmenší. Po východu slunce se stěhuji do Tomášova stanu kvůli stínu. Střídavě spím a odbíhám do vedlejší rokle. Jím endiaron a uhlí.

Táboříme v takové kotlince kde moc nefouká a přes den je slušné vedro. K pití mám po chvíli již pouze vodu z ledovcové řeky. Je hodně kalná a plná jemného písku. I když ji nechám usadit skřípe mezi zuby. Prostě dostatek minerálů. Občas vyhlížím kluky, ale většinu dne prospím. Probouzí mě příchod Járy. Ptám se ho jak to vypadá nahoře a kudy nakonec šly, ale vůbec nekomunikuje. Překotně staví stan, vzteká se u toho, mizí ve stanu a jde zřejmě spát.

Po chvíli přichází Honza s Tomášem. Čelo ledovce Nišgar neviděli, ale postavili stan pod ledovcem co přichází z druhého údolí. Prý je to nahoře moc pěkné. Strmý úsek překonali skoro celý podle vodopádu, jen v horní části je ošklivé místo s padajícími kameny. Cítím se již lépe než ráno.