Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 12

21.7. 2008

Vstáváme brzy. Balím svůj stan, protože půjde opět jako nejmenší nahoru. Vaříme a vyrážíme. Mraky jsou dnes výš. Stoupání s polovičními batohy nám docela jde. Poměrně rychle dosahujeme čela ledovce. Brodění pod ním není vůbec problém. Nasazujeme mačky a zdoláváme velmi mírné čelo. Jsou tu nádherné ledové špice obalené krystalky. Na ledovci není sníh. Na povrchu jsou škrapy a tečou tam potůčky podle kterých se dá pohodlně jít. Dosahujeme převýšení cca 800m nad základním táborem. Považuji to za dnešní maximum, literatura nedoporučuje více než 500m denně. Výšku cítím zatím velmi mírně, ale Honza s Járou jsou na tom hůř.

Hledáme místo pro tábor. Jedna z možností je přímo na místě kde stojíme. Znamená to ale zarovnat škrapy a vytvořit plošinu. Kopeme cepíny do ledu a tvoříme plošinu. Led je však tvrdý a jde to špatně, takže toho necháváme. Mě to baví a pokračuji po chvíli dál. Tomáš jde obhlédnout širší okolí zda nenajde vhodnější místo. Stále kopu plošinu a půjčuji si lopatu. Nakopaná ledová tříšť se dá polít vodou a začne se opět spojovat. Přichází Tomáš a hlásí, že našel lepší místo. Hájím vytvořenou plošinu a vychvaluji její přednosti, jako vodu přímo před stanem i pod stanem. Nemyslím to vážně, ale nejsem si jist zda to tak berou kluci takže toho nechávám a vyrážíme na okraj ledovce za Tomášem.

Překonáváme škrapy, které jsou čím dál větší. Přeskakujeme také několik ledovcových potoků. Energie vydaná při budování plošiny mi nyní chybí a dorážím jako poslední. Kluci mezi tím již vybudovali plošinu na novém místě. Jsou tu balvany na ledových stopkách a pod tenkou vrstvou suti je opět led. Stavíme stan přímo na ledu. Dáváme do něho věci. A zahajujeme návrat.

Sestup proběhl bez potíží, ale byl to kus cesty. Usínám docela unaven.