Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Járův deník - den 19

28. 7.

Byla půlnoc a my jsme vyrazili se pokusit o vrchol. Ve dvě ráno jsme definitivně odešli od stanu. První stěna byla plná trhlin, takže prvních výškových 200 m bylo strašných a hlavně pomalých. Jistili jsme se přes cepíny, osmy, nahoře přes ledovcové šrouby. Celkem nás čekalo tisíc m převýšení. Stále jsme šli pomaleji a pomaleji. Myslím, že se ty minulé dny a žádný odpočinek konečně projevily v 6 500 m kdy to vypadalo, že končíme. Nikdo ani já jsme už fyzicky pořádně nemohli. Kluci chtěli skončit a i Tomáš dokonce nemohl a přikláněl se k tomu jít dolů. Byla to asi vůle nevzdáte se a bojovat i když člověk nemůže. Nedokážu to dost dobře popsat, ale prostě jsem nechal nepotřebné věci v sedle a jen nalehko vyrazil ze sedla (6 500 m) na vrchol, který jsme již viděli. Byl tam hodně silný svah a skály do toho. V posledním úseku skály nějaké staré lano, ale to jsem raději nepoužil. šlapal jsem větší stopy než-li obvykle, aby Tomáš a kluci za ním mohli jít a povedlo se! na Tomášovi jsem to viděl. Nemohl, byl hotový, stejně však jako já. Chtěl jsem ho strhnout, věděl, že toho mám také plné kecky a tak se stalo. Šli jsme nahoru už v plném vyčerpání, ale povedlo se. Asi pět metrů před samotným vrcholem jsem na Tomáše počkal a chtěl jsem jít s ním společně nahoru, ale on naléhal abych šel já. Myslím, že věděl, že jsem to vybojoval. Tak asi proto. Později mě to i říkal, že kdybych ho nestrhnul k tomu jít nahoru, tak by tam zřejmě asi on ani ostatní nikdy nevylezli. Na vrchol jsem vystoupil jako první kolem dvanácté hodiny v poledne. Jsem rád, že jsme tam došli nakonec všichni. Poslední Ruda došel ke čtrnácté hodině. V tu chvíli, po dvou hodinách mrznutí na vrcholu, jsem už toho měl dost a těšil se na sestup. Celý výstup mě a Tomášovi, který šel chvilku po mě, trval asi 10,5 hodiny. Bylo to celé dost těžké, dlouhé a namáhavé, ale šlo to. Však ten vršek. Těch posledních 200 m výškových bylo jiných, nepopsatelných. Věděli jsme, že právě i ti češi před námi to tu zabalili. Nyní už chápu proč. Při takto těžkých cestách, vrcholcích a horách je zapotřebí asi ještě něco víc, než-li jen fyzička. Jsem rád, že jsem v „to“ včera měl, ačkoliv to asi ani nikdy nepopíšu. Dolů jsme relativně až na zdržení v trhlinách slezli v pohodě v 19:30 v C2, kde jsme přespali.