Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Tomášův deník - den 1

Čtvrtek 10.7. - den 1

Cestou na Zličín nám začalo hořet metro. Na Národní třídě se extrémně rozeřval jeden z motorů a na Karlově náměstí stoupal ze sousedního vagónu dým. Vystoupili jsme a doprava na celé trase B byla zastavena.

Závada nakonec nebyla fatální. Souprava odjela a provoz byl obnoven po necelých deseti minutách. Zbytek cesty do Ruzyně proběhl bez nehod.

Moje bundy mají kapsy nadité věcmi a díky tomu nemám nadváhu - a nemá ji ani nikdo z kolegů. Personál letiště má dobrou náladu, všichni se nás vyptávají kam jedeme a přejí úspěch.

V Petrohradě je před pasovkou šílený dav. Připomíná mi to naši cestu z roku 1999, tehdy to tu bylo strašné. Tentokrát je to ale přece jen lepší a za 50 minut jsme v Rusku. Na Terminál 1, odkud máme pokračovat, nás zdarma převeze mikrobus, stačí se obrátit na správné okénko a všechno tam zařídí.

Čas odletu není v devět, budeme mít zpoždění a poletíme až v jedenáct - to nám ale nijak nevadí.

U odbavení se tu váží i kabinová zavazadla a tak máme celkem 28 kg nadváhy.Ve skutečnosti máme mnohem víc, ale víme jak aspoň trochu obelstít váhu a taky máme každý v oblečení aspoň 10 kg věcí. V pokladně pro placení nadváhy berou jen ruble. V Praze na sídle letecké společnosti nás ovšem ujistili, že tu budeme moci zaplatit eury. Rubly nemáme a zpět ke směnárně nás přes bezpečnostní kontrolu nikdo nepustí. Zaplatit tedy nemůžeme. Neřešitelná situace. Platím tedy nakonec přímo dámě u odbavení, ona prý to pak rozmění a zaplatí v rublech za mne - to chci vidět! 150 euro není málo, ale víc už po nás snad nikdo nebude nikde chtít, můžeme tedy na pasovku a do letadla.

V jedenáct se stále nic neděje, ve čtvrt na dvanáct nás začínají nakládat do autobusů a o půlnoci konečně letíme. Venku je šero, dole svítí Petrohrad, řeky i Ladožské jezero se krásně lesknou, vypadá to překrásně.

Nemám tu žádné místo na nohy.