Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 34

12.8. 2008

Za svítání startujeme z Dušanbe. Chvíli pod sebou vidíme hory a poté již jen poušť nebo step. Chvilku je vidět větší podlouhlé jezero a potom je dlouho krajina stejná. Zkouším spát a moc mi to nejde. Dostáváme jídlo, ječné kroupy s nějakými podezřelými kousky masa. Vzpomínky na kozí vývar jsou stále živé a jím pouze sušenku.

Okolo 9h přistáváme v St. Petersburgu. Je zde velmi příjemných 16 °C a hlavně vlhký vzduch. Do haly letiště jsme se spolu s Tádžiky příliš netlačili. Jsme proto nyní poslední v docela dlouhé frontě. Pasy kontroluje pouze jeden celník. Tádžici se tlačí a on kvůli tomu dvakrát zavře okénko a zcela přestane odbavovat. Rusové s k Tádžikům evidentně často chovají trochu rasisticky a povýšeně.

Vypadá to na dlouho a ohrožuje to naše plány na využití několika volných hodin prohlídkou Petrohradu. Objevuje se však nějaká žena v uniformě, provádí nás bez pasové kontroly k výdeji zavazadel a zpět na letištní plochu. Zde nás posadí do GAZely a vnitřním prostorem letiště přejíždíme na Pulkovo I. Necháváme se vpustit do Ruska. Tomáš zůstává dobrovolně s batohy na letišti a ve třech vyrážíme do města vybaveni plánkem vytrženým z časopisu v letadle.

Času máme po odečtení nutné rezervy něco přes dvě hodiny. Kluci odmítají nastoupit do autobusu, protože si nejsou jisti zda jede na metro a nechávají dva odjet. Naštěstí jezdí asi po 5 minutách. Cesta do centra autobusem a metrem trvala okolo 30-ti minut. Járovi však není dobře a na nějaký větší výlet to s ním nevypadá. Odděluji se a vyrážím směrem k Auroře. Kupuji si vynikající pirohy. Přicházím na nábřeží a zjišťuji, že je to opravdu dost rozlehlé město. Nábřeží není díky rušné silnici moc příjemné a pokračuji dál podle řeky raději pár ulic od něj. Křížím kanál pro lodě a procházím nějakým parkem. Projdu ještě pár bloků, míjím muzeum obrany Leningradu a vracím se opět k řece. Trefuji se a naproti přes řeku je Aurora. Asi bych to stihl přes most až k ní, ale nechci zbytečně napínat čas. Odrazují mne také hrozny turistů, které vidím na palubě a okolo. Vracím se jinou cestou ke stanici metra Něvský prospekt.

Na letišti nacházím zatím jen Tomáše. Kupujeme vodu a čekáme na kluky. Tvoří se slušná fronta na odbavení. Hodně Rusů letí k moři. Nastupujeme do českého letadla s českými novinami. Letadlo zdaleka není plné. Během letu asi vypadáme velmi hladově a dostáváme dvojitou porci jídla.

Na Ruzyni vše dostává nečekaně rychlý konec. Prostě si vyzvedávám batoh, projdu nějakými dveřmi, tam čeká Jarinka a ......... je po výpravě. Nevím co jiného jsem čekal, ale jsem tím zaskočen. Zvládáme ještě společné foto.