Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu
| Jak tenhle den viděli: | |
| Ruda | Jára |
Tomášův deník - den 24
Sobota 2.8. - den 24 a 19. den v horách
Vstáváme se sluncem v devět hodin. Tentokrát balíme úplně všechno, takže nám to trvá déle. Definitivně opouštíme náš základní tábor a každý se s tím srovnává po svém. Ruda je stále stejný, mne to taky moc nebere, zato Honza nemluví a má špatnou náladu, u něj věc nevídaná. Jára nás zase obšťastňuje sáhodlouhými citacemi dialogů i monologů ze svých oblíbených filmů.
Před dvanáctou konečně vyrážíme a zanedlouho jsme u suťové a kamenité strže, která nás přivede k vodopádu. Nechci nic riskovat, takže házíme dolů lano. První jdu dolů já. Lano slouží jen k přidržování, neslaňujeme, takže na něj v nejstrmějších partiích vážu pár uzlů. Další jde Jára a nevypadá moc jistě, jsem rád, že jsme se pro lano rozhodli. Pak sestupuje Ruda a nakonec Honza. Ten se do toho vrhá dost prudce a lano nad ním uvolní kámen, který ho vzápětí strefuje do kolene. I tak Honza zbytek délky lana v klidu sestoupí. Lano máme najednoducho, takže bez batohu lezu zpět nahoru, ruším štand a bez jištění zase jdu dolů. Nalehko to není velký problém.
Mezitím ale Honzu pěkně rozbolí zasažené koleno. Kolegové jsou už na cestě kolem vodopádu, dávám Honzovi aspoň jednu ze svých hůlek (druhou odmítá) a pomaloučku pak sestupujeme po obrovských balvanech podél řvoucí vody. Tempo máme velmi pomalé, protože Honza může koleno ohýbat jen s velkým sebezapřením a nemá tak v obtížných krocích jistotu. Doufal jsem, že Járu nebo Rudu napadne, že máme nějaký problém, když nám sestup trvá tak dlouho a že se přijde podívat a vezme pak Honzovi batoh, ale nestalo se tak.
Dole u řeky jsme kolem čtvrté. Jára šel už na výzvědy a hlásí, že na přechod je dneska už moc vody. Zůstaneme tedy na noc zde.
Když stavíme stany, přichází prudký a náhlý poryv větru. Rudův stan se vznese a už letí nad morénami! Vznáší se jako by byl živý, chvílemi se valí, chvílemi plachtí jako motýl. Dostihujeme ho asi po sto padesáti metrech sprintu.
Zítra si zkusíme trochu přivstat, řeku přejdeme brzy ráno a snad někdy kolem oběda bychom mohli být u dolní salaše.