Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 30

8.8. 2008

Ráno se probouzíme v morušovém háji. Jsou zde jak zralé moruše tak moruše úplně vysušené buď ještě na stromech nebo spadlé. I sušené chutnají skvěle. U auta je ráno pouze holčička, ale než pořádně vstaneme přiváží řidiče jiné auto. Byl prý pro benzín stopem až v Chorogu. Nalévá 10-ti litrový kanystřík do nádrže a opět vyjíždíme. Na snídani kupujeme pirohy. Obdivuji údolí řeky a fotím život na protějším afgánském břehu. Jedeme dost pomalu. V nějaké větší obci stojí u silnice děti s nádobami a prodávají benzín. Řidič přes trychtýř plní nádrž až po okraj.

Přijíždíme ke skupině stojících aut a spoustě lidí. Je zde kameny zavalená silnice. Vede pod převisem a kus se ho utrhl. Zjišťujeme, že se to stalo asi před třemi hodinami a prý je na cestě sem buldozer. I kdyby tady však již buldozer byl, bude to odstraňovat pěkných pár hodin, jestli vůbec s největšími balvany pohne.

Tomáš s Honzou pěšky překonávají zával a jdou zkusit domluvit auto na druhé straně. Vrací se s několika nabídkami. Rozhodujeme se vzít nabídku asi za 800 somonů do Dušanbe za všechny. Oznamujeme tuto skutečnost našemu současnému řidiči a bereme si batohy. Jsme v necelé polovině cesty a polovinu peněz jsme zaplatili předem. Naše rozhodnutí se mu nelíbí, rozčiluje se a Tomáš s ním nakonec smlouvá o doplatku za zavazadla, který jsme zatím nezaplatili vůbec. Okolo se tvoří hlouček řidičů a sledují naše dohadování. Někteří jsou z druhé strany závalu, ptají se zda již máme auto na druhé straně a vzájemně se podráží v ceně. Nakonec odmítáme řidiče za 800 a domlouváme se s řidičem za 650 somonů. Přecházíme zával a řidič trvá na tom, ať počkáme pod převisem, že pro nás přijede. Není to vůbec příjemné místo. Převis je hluboký a z puklin ve stropě vytéká voda. Přijíždí poměrně nová čínská dodávka, nakládáme batohy a nasedáme. Jedeme pouze my čtyři plus řidič a batohy máme všechny uvnitř auta. Docela luxus.

Dodávka není příliš terénní, řidič je mladý a jedeme svižně takže to s námi slušně hází. Snažím se opět fotit vesničky přes řeku v Afgánistánu. Při focení se nedržím madla pod stropem a na nějakém větším hrbolu si takto o strop vyrobím bouli na čele. Cestou potkáváme ještě převrácený Kamaz. Než ho jeřábem vytáhnou z řeky obědváme ve velkém motorestu poblíž.

Před západem slunce zvládáme dokonce opustit GBAO a překonat nejvyšší sedlo. Chválíme nového řidiče a odhadujeme kde bychom byly s moskvičem. Jednu vadu však nový řidič má – příliš hlasitou hudbu. Zánovní čínské auto má hlasité reproduktory a řidič pouští dokola dvě kazety s nějakým badachstánským popem. Tomáš s Honzou to řeší papírovými kapesníčky v uších.

Již za tmy stavíme v motorestu pod nejvyšším sedlem. Objednáváme si polévku a chléb. Přináší nám dost mastný vývar s kusem kozího masa na kosti. Část porce sním, ale hodně toho nechám. Pokračujeme ve tmě dál. V protisměru potkáváme nesvítící auto, řidič si na cestu svítí z okénka skomírající baterkou. Cesta přes hory je nekonečná. Řidič si pouští hudbu stále více nahlas aby neusnul.