Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 28

6.8. 2008

Dnes máme v úmyslu navštívit minerální prameny ve vesnici – kyšlaku Širgin. Mělo by to být 10 až 20km (odhady vzdálenosti místních lidí se poněkud různili) po hlavní silnici proti proudu hraniční řeky s Afgánistánem. První minerální pramen nalézáme pár desítek metrů za Vrangem. Je zde betonový přístřešek s betonovou nádobou. Vypadá to jako zastávka. O pár metrů dál vyvěrá pramen v nízké trávě. Je teplý a dost železitý. Po silnici projel bílý džíp čínské výroby plný policistů. Nejeví však o nás sebemenší zájem. Stále pátrají po banditovi nebo banditech?

Přecházíme trochu vyvýšené sedélko, přes které silnice překonává skalnatý polostrůvek vybíhající do řeky. Slyšíme za sebou pískání. Ze skalky nad řekou na nás mává několik vojáků. Naznačují ať se vrátíme nahoru. Mají kalašnikovy takže se celkem ochotně vracíme. Dva nám jdou naproti směrem k silnici. Padají obvyklé otázky, kdo jsme, kam jdeme a požadují pasy. Kontroluje nás zřejmě velitel hlídky, druhý voják se kryje za kamenem nad námi a míří na nás kalašnikovem. Zajímá mě zda nás považuje za tak nebezpečné aby odjistil. Snažím se nenápadně okouknout jeho kalašnikova, ale je výše než my a má na něm ruku. Po chvíli pomalu přibíhá další vojáček, který má na zádech radiostanici s asi 3m anténou. Velitel nás zřejmě hlásí nadřízeným a ptá se co má s námi dělat. To se jen domníváme, protože mluví tádžicky a nerozumíme ani slovo. Nastává chvíle, kdy hledá nedostatky na našich tádžických vízech a povolení do GBAO. Několikrát se zřejmě radí přes radiostanici. Nakonec chvíli zápasí s převodem našich jmen z latinky do azbuky a zapisuje si nás do sešitku. Po cca 45 minutách nás propouští.

Pokračujeme po prašné štěrkové silnici dál a procházíme několik vesnic. Fotíme krajinu a zdejší obyvatele. Děti na nás často pokřikují, ale když nereagujeme tak toho brzy nechávají. Na silnici je minimální provoz. Po několika hodinách přicházíme k betonovému bunkru kousek pod silnicí. Zjišťujeme, že je to cíl naší cesty. Lázně mají dámskou a pánskou část. Uvnitř je bazének s teplým pramenem a v něm se koupe skupinka dětí. Další děcka pobíhají okolo. Jako jediný si netroufám vlézt do bazénu. Přeci jen trpím atopickými ekzémy a nějaké ty bradavice či jiné fajnovosti chytám velmi snadno. Teplá voda ve které se cachtají místní děti a občas se přijede vykoupat někdo s kožní chorobou mi přijde jako zbytečné riziko. Fotím dovádějící děti a kluky v bazénu. Ve volně tekoucím pramenu mimo bunkr si myji vlasy.

Cestou zpět se zastavujeme v obchodě ve vesnici Nišgar. Kupujeme a na místě konzumujeme ruské rybí konzervy, afgánské sušenky a íránský džus v pytlíku. Do Vrangu přicházíme krátce před západem slunce. Dostáváme jídlo a bekův neretardovaný bratr nám oznamuje, že našel řidiče s moskvičem, který s námi klidně zítra odjede do Dušanbe. Auto má prý velmi dobré, nedávno ho kupoval.