Jak tenhle den viděli: | |
Jára | Tomáš |
Vstáváme pozdě a pomalu balíme. Fotím ještěrky a interiér kašáru. Jára vyráží napřed dolů, my jdeme asi až hodinu po něm. Sestup s batohy není nejrychlejší, ale nespěcháme. Cestou potkáváme tři chlapíky, kteří mají na sobě něco málo maskáčového. Prý jsou policisté a hledají nějakého banditu. Ptají se odkud jdeme a zda jsme někoho neviděli. Ozbrojeni jsou zřejmě jen holí a jeden z nich nese přes rameno malý pytel brambor.
V Bekově domě nacházíme Járu a dostáváme ječné kroupy s kousky masa. Bek je stále pryč a dnes mu nějak nestihli zavolat. Říkají, že na poštu k telefonu půjdou zítra. K večeru se ze zídky před vchodem do domu ztratili járovi boty. Dům stojí v zahradě a zdá se pravděpodobné, že pachatelem je někdo z domu. Zmizení bot konzultujeme s hostiteli a všichni hledáme. Pokud je pachatelem někdo z domu, je pravděpodobné, že je schoval v domě nebo na zahradě. Jára tak přichází o druhé a již poslední boty na této výpravě což nese dost těžce a není z jeho strany daleko k nějakému zásadnímu konfliktu s hostiteli. Po chvíli hledání svolává bekova žena rodinnou poradu a po ní nám jsou přineseny ztracené boty. Omlouvají se, že prý děti. Podezíráme však spíše bekova retardovaného bratra. Dle slámy v nalezených botách usuzujeme, že byly schovány v kozím chlívku.
Večer si povídáme s bekovým druhým neretardovaným bratrem. Vysvětlujeme mu, že musíme být v Dušanbe konkrétní den kvůli letadlu. Slibuje nám najít jiné auto. Také se snažíme zjistit jak daleko a kde všude jsou minerální prameny.