Pik Karla Marxe 2008 - První český výstup na Pik Karla Marxe (6734m) v Tádžikistánu

Rudův deník - den 6

15.7. 2008

Probouzí nás domácí. Nařídil jsem si budík na hodinkách, ale měl jsem asi ruku s nimi pod dekou a buzení nebylo slyšet. Je krátce před šestou. Rychle balíme, pastevec přivazuje dva batohy na osla a nadává, že jsou těžké. Osel není moc velký. Třetí batoh bere na záda pastevec a odchází. Vyrážím za ním. Jdeme velmi svižně. Po chvíli odbočujeme z hlavní cesty a proplétáme se labyrintem zídek a plotů ven z vesnice. Ztratili jsme kluky vzadu. Zanedlouho se vynořují na cestě pod námi. Mávám na ně. Ihned za vesnicí začíná vyprahlá krajina. Kamení, písek a občas bodlák. Pěšinka je nyní jasně zřetelná daleko dopředu. Stoupáme po úbočí. Pastevec stále nadává, že batohy jsou těžší než 30kg jak jsme včera tvrdili. Napřed říká 40kg a po chvíli již mluví o 50kg. V prudším svahu musí osla dost mlátit holí. Dívat se jak někdo heká, nechat si nadávat, že je to těžké a ještě platit za to, že někdo mlátí osla je na mne moc. Beru si svůj batoh a chci si ho dál nést sám. Kluci, hlavně Jára, jsou proti. Výstup s batohem mě sice stojí více sil, ale mám pocit, že se nepodílím na mlácení osla.

Stoupáme a výhledy do údolí jsou nádherné. Naproti přes údolí obdivujeme širokou deltu řeky přitékající z Afgánistánu. Deltu tvoří desítky vyschlých koryt a samotná řeka moc vody nemá. Začíná pálit slunce a je vedro. Neobejdu se ani na chvíli bez slunečních brýlí. Před polednem konečně dosahujeme hrany přes kterou zatáčíme k severu do údolí ledovce Nišgar. Okolo poledne stavíme u opuštěné usedlosti – kašáru. Tomáš s Honzou jdou s pastevcem pro vodu. Průjem má dnes pro změnu Jára.

Stále stoupáme. Jsme již téměř ve 4000m.n.m. a začínám cítit výšku. Bolí mne hlava a jsem dehydrovaný. Ze shora nám přichází naproti další pastevec s druhým oslem. Berou mi batoh a přivazují ho s Honzovým na druhého osla. Nemám sílu a ani nemá smysl se tomu bránit. Pastevci to berou jako hotovou věc. Protestuji proti dalšímu stoupání. Cítím, že 1200m převýšení je pro mě dnes dost. Pastevec mluví o klesání a ukazuje, že kašár je níže v údolí, ale ještě kus stoupáme. Stoupáním překonáváme hluboce zaříznutou rokli s velmi nekompaktní skálou. Při traverzu její vrchní části náhle padá druhý osel. Ač to zprvu vypadá, že poletí až dolů, zastavuje se naštěstí asi 6m pod pěšinou. Pastevec se kterým jsem šel vepředu naznačí ať hlídám prvního osla a běží na pomoc. Druhý pastevec a kluci to mají blíž a již jsou na místě havárie. Osel leží pod batohy. Je třeba rozvázat nebo přeřezat provazy.

Dramatický pád přežil oslík téměř bez následků. Má pouze decentní odřeninu na lopatce levé přední nohy a škrábanec na levém zadním stehně. Nevypadá to vážně a jsou na něho opět naloženy batohy. Začínáme klesat. Osel co přišel ze shora nemá problém. Osel co spadl a jde s námi zdola nějak neumí nebo nemůže klesat. Pastevec ho bije a opět nadává na váhu batohů. Nakonec odvazuje Járův batoh a vylučuje ho z přepravy pro nadměrnou hmotnost. Zůstávám vzadu s Honzou a Járovým batohem. Zkouším si ho nasadit na záda a odnést. Buď jsem tak zesláblý výstupem a výškou nebo je batoh opravdu dost těžký. Klesat s ním je problém. Po několika metrech to vzdávám. Mám sandály a riziko, že si v suti něco udělám s nohou se mi zdá velké. Zkouší to také Honza. Ten batoh je opravdu výrazně těžší než můj. Navrhuji na místě dnešního tábora vyprázdnit jiný batoh, vrátit se a tohohle obra rozdělit do dvou batohů. Po chvíli přichází ze zdola Tomáš zjistit proč jde osel pouze s jedním batohem a kde jsme my. Zjišťuje situaci, nasazuje si Járův batoh na záda a donese ho až na dno údolí.

Cesta se narovnává a všechny batohy jsou opět na oslech. Jdeme téměř po rovině proti proudu ledovcové řeky ke kašáru. Je už večer a u kašáru nám pastevci ukazují místo kde můžeme postavit stany. Nedaleko je pramen čisté vody. Pijeme, vaříme a stavíme stany. Tomáš říká, že o aftech z dehydratace v ústech až dosud pouze četl. Chvíli na to je jazykem nahmatávám taky. Z výšky mě bolí hlava.